Historie masáží

Je velmi pravděpodobné, že masáž patří k nejstarším léčebným prostředkům. Nejstarší písemný doklad o masáži pochází z Egypta z let asi 1600 př.n.l. Na nalezeném papyru jsou zaznamenány různé léčebné postupy staroegyptské medicíny a mezi nimi je uvedena i masáž. Další velmi starý doklad pochází z Číny. Jde o knihu, pojednávající o vnitřních obtížích, a jako jedna léčebná metoda se zde opět uvádí masáž. Konfucius, který žil v 5. stol. př.n.l., vypracoval - kromě své další rozsáhlé činnosti - metodiku masáže. V 6. stol. n.l. existovala v Číně vysoká lékařská škola, kde se masáž vyučovala jako léčebná metoda. Rovněž indická Ajurvéda, jejíž písemný záznam pochází přibližně z roku 1800 př.n.l., ji uvádí mezi svými léčebnými postupy. Masáže jako léčebné metody využívali také lékaři sumerští, asyrští a babylonští, jak dokazují některé archeologické nálezy. Ve starověkém Izraeli hrála masáž kromě léčebných účinků také roli rituální. Hippokrates doporučoval masáž při onemocněních kloubů, páteře a bolestech svalů. V té době byly již rozlišovány různé kruhy masáží podle potřebného účinku. V "Kánonu lékařství" od arabského vědce Avicenna se píše, že úkolem masáže je ze svalů urychlit odplavení látek, které způsobují únavu nebo bolest. Dnes víme, že se jedná o kyselinu uhličitou a kyselinu mléčnou, které vznikají při zatížení svalů. Arabové zavedli do masáže některé pro nás neobvyklé hmaty, a dokonce také práci nohama. Z Arábie se umění masáže rozšířilo do Turecka, Persie a Asie.

Moderní evropská masáž se zrodila v 19. století. Jméno, které se s jejím vznikem pojí, je Petr Henrik Ling, který se při svém misionářském působení osobně přesvědčil o blahodárném vlivu masáže. To ho vedlo k tomu, že po svém návratu do Švédska založil Ústřední ústav švédské gymnastiky, kde se ve výukovém středisku vyučovala masáž. Ta se pak stala vzorem pro mnohé evropské masérské školy 19. století. Pro naši zemi je také důležitá masérská škola Isidora Zabludowského, který působil v Petrohradě a později v Berlíně. Ten napsal přes sto pojednání o masáži a z jeho školy vzešlo mnoho kvalitních masérů. V Čechách první písemné pojednání o masáži napsal ortoped Vítězslav Chlumský v roce 1906. Profesor balneologie Edvard Cmunt zavedl u nás masáž podle Zabludowského, pro kterou použil název klasická masáž. Z ní se potom odvodily další typy masáží. Masérská činnost byla však v Čechách povolena až od roku 1934.

Dnes je již velké množství různých druhů masáží, jak moderních, tak různých tradičních škol. Navíc na základě moderních poznatků a různých kombinací s tradičními postupy vznikají další a další školy a směry.

Dnes si ještě stále pod slovem masáž, lidé představí pořádného "řízka" s tělem zápasníka, jak se bez rozmyslu opírá do hekající a vzdychající oběti, ležící na masérském stole. Naštěstí takto prováděným masážím je již většinou odzvoněno. Záměrně píši většinou, neboť se stále ještě najdou maséři, kteří si myslí - čím více zatlačí a zmáčknou, tím lepší bude výsledek. Nakonec je výsledek spíše opačný. Masáž se totiž ve většině případů používá jako prostředek fyzické a duševní relaxace, kde dochází k uvolnění ztuhlých svalů a kloubů, zlepšení prokrvení a tím i látkové výměny, která napomáhá lepšímu a rychlejšímu průběhu léčby míst, na které je masáž aplikována. Velmi významné také bývá následné ovlivnění centrálního nervového systému a dokonce i jednotlivých orgánů uvnitř těla přes reflexní oblouky a energetické dráhy (meridiány). Pokud mají být splněny tyto cíle musí být masáž prováděna bez větších bolestí a násilí. Jinak dochází k reflexnímu stažení svalů, jako odezvy na bolest a výsledek je přesně opačný než bychom v tomto případě očekávali. Ostrá, rychlá a někdy i mírně bolestivá masáž bývá používána jen v ojedinělých případech, např. u sportovců těsně před výkonem, kde slouží k povzbuzení a zvýšení citlivosti.

Dobrý masér by měl samozřejmě znát a dokonale ovládat druhy masáží, které používá, ovšem v praxi by neměl dogmaticky setrvávat na naučených schématech. Na základě vlastních zkušeností, citu a výsledků případných testů musí kreativně přistupovat ke každému jedinci. Lidé nejsou stroje, aby mohly být na všechny aplikovány stejné metody a přístupy. Každá masáž musí být podřízena momentální potřebě člověka. Jediným vodítkem při provádění masáže, by měla být snaha maximálně člověku pomoci.

Masáže působí na tělesný i duševní stav člověka velmi kladně. Zlepšuje zejména podmínky pro svalovou i kloubní činnost. Rovněž na zotavování po nemoci či úrazu má vhodně zvolená a citlivá masáž příznivý účinek na organismus.

Masáž působí bezprostředně přímo na povrch těla. Účinkem masérských hmatů dochází k překrvení a tím zčervenání až zarudnutí kůže. Zvyšuje se podstatně výživa kožních buněk a zlepšuje se jejich činnost. Je všeobecně známo, že masáží pěstěná pokožka se stává vláčnou, je pružnější a pevnější, a proto nepodléhá tolik tvorbě vrásek. Je také odolnější vůči povětrnostním vlivům, slunci, dešti, mrazu apod. Nesmíme však zapomínat, že masáží může být kladně ovlivňována jen zdravá a čistá, neporušená kůže.

Intenzivní, pravidelně užívanou masáží je možno do jisté míry ovlivnit ukládání podkožního tuku, a tím přispět k jeho odstraňování. Ovšem pouze masáž spojená s pravidelným pohybem a redukční dietou může mít optimální účinky, a to zejména u osob obézních.

Masáž má dobrý vliv i na klouby, zejména na zvyšování nebo udržování jejich pohyblivosti. U lidí s nedostatkem pohybu je kloubní pohyblivost zmenšena. Uplatněním masérských hmatů na pohybově zanedbaném kloubu lze přispět k urychlenému vstřebávání všech přebytečných a odpadových látek, které jsou často příčinami zvýšené únavy, ale i obtíží a bolestí. Masáží se kloub uvolňuje a rozsah kloubní pohyblivosti se zvětšuje. Také v doléčování poúrazových stavů kloubů se stává masáž nezbytným pomocníkem. Urychluje odstranění bolestí a zlepšuje kloubní pohyblivost.

Masáž působí na celkové zlepšení krevního a mízního oběhu. Usnadňuje též odtok zplodin, které vznikají ve svalech po tělesné námaze, a tím urychluje odstraňování pocitů únavy. Je známo, že působením masáže na povrch těla lze příznivě působit i na orgány v hloubce.

Masáž má vliv i na nervovou soustavu. Mírná, pomalá a lehká masáž uklidňuje, masáž silnější, rychlá, s nepravidelným tempem, vydatnější intenzitou a prováděná všemi směry působí dráždivě. Při masáži je však často nutné brát zřetel i na typ nervové soustavy masírovaného.  Lehkou uklidňující masáží budeme příznivěji působit na předrážděného jedince, u netečného použijeme spíše silnější masáž s dráždivými účinky.

Prakticky vždy působí masérské hmaty na kůži a podkoží. Masáží lze podráždit nebo tlumit i hluboké receptory, přes něž lze reflexně ovlivňovat i centrální nervovou soustavu (CNS) a tato pak zpětně může mít vliv i na ostatní orgány těla. To vysvětluje reflexní účinek masáže.

Působení jednotlivých masérských hmatů způsobuje uvolňování histaminových látek, jejichž účinek se projevuje rozšířením kapilár. Dochází k lepšímu prokrvení masírované oblasti, což působí zčervenání a zvýšení teploty těla. To zlepšuje celkovou látkovou výměnu. Tímto způsobem se projevuje biochemický účinek masáže.

Masáží se mechanicky urychluje nejen krevní, ale i mízní oběh, čímž se zrychluje odstraňování únavových látek a dalších zplodin látkové výměny. Zlepšuje se též vstřebávání různých výpotků. Tím se urychluje odstraňování únavy po namáhavých výkonech, zmírní se případně bolest. Zotavení po masáži je mnohem rychlejší než po pouhém pasivním odpočinku. Tak se vysvětluje mechanický účinek masáže.

Uvedené účinky masáže působí současně a odezva v organismu je vždy komplexní.

Účinek masáže je závislý především na působení jednotlivých masérských hmatů, jejich směru, intenzitě, rychlosti, vlastním provedení a vlivu pomocných masážních prostředků nebo přístrojů, dále i na vlivu prostředí, kde se masáž provádí, na momentálním stavu masírovaného i maséra a na řadě dalších okolností.